NÁVRAT DO "HISTORIE"

028-zámek - velký nástěnný obraz Volfa ze Štubenberka, kdysi majitele panství 029-zámek - velký nástěnný obraz císařského generála Adama Erdmana Trčky z Lípy, kdysi majitele zámku 030-znaky majitelů panství Nového Města nad Metují 031-zámek - velký obraz Jakuba hraběte z Leslie, kdysi majitele zámku a zakladatele kláštera a nemocnice Milosrdných bratří 032-zámek - jídelna 033-zámek - ložnice, v níž přenocoval dne 12. 7. 1926 president T.G.Masaryk 034-zámecký archiv 035-zámek - zimní zahrada 036-zámek - akademický malíř V. Nechleba: portrét zakladatele fy. Jos. Bartoň a synové p. Jos. Bartmě z Dobenína 037-Nové Město nad Metují - zámek, v zahradě Na valech. Manželé Josef a Marie Bartoňovi, majitelé zámku 038-zámek - Ak. malíř Vr. Nechleba: portrét p. JUDra Václava Bartoňe z Dobenína z chlapeckých let 039-zámek - portrét pí Marie Bartoňové-Dobenínové od ak. malíře V. Stříbrného 040-zámek - pracovna majitele 041-odevzdání čestné ceny a diplomu uznání Dr. Hanuše Karlíka panu Josefu Bartoňovi z Dobenína na zámku Novoměstském dne 23.3.1939 zástupci Národohospodářského ústavu při České akademii věd a umění v Praze Sedící od leva: Dr. J. Jareš, generální tajemník ústavu, Dr. Josef Frič, president ústavu, Josef Bartoň z Dobenína, Dr. h.c. ing. Frant. Křižík, nestor českých průmyslníků, Cyril Bartoň z Dobenína. Stojící z leva: Alois Jehnička, továrník z Chocně, Josef Bartoň z Dobenína ml. z Náchoda, pí Daniela Bartoňová z Dobenína, pí Marie Bartoňová z Dobenína, Rudolf Steinský-Sehnoutka, továrník z Hradce Králové, Jos. Jehnička, továrník z Chocně. 042-zámek - portréty od akademického malíře V. Nechleby 043-zámek - přijímací salon 044-zámek - nástěnný obraz Hugo Böttingera "Jaro"

Výňatek č. 2 z knihy "Nové Město nad Metují a jeho kraj" vydané na začátku druhé světové války z iniciativy představitelů města. IV. Za Štubenberků. (1548-1621). Páni ze Štubenberka byli starožitný evangelický rod štýrský. Původní jejich sídla byly hrady Štubenberg a Kapfenberg ve Štyrsku. Od pradávných časů drželi v zemi velmi rozsáhlé statky, jejichž největší část utratili odporem proti českému králi Přemyslu Otakarovi II., sporem s Albrechtem Habsburským a konečně účastenstvím na spiknutí proti císaři Fridrichovi III. Držiteli Nového Města byli Volf (1548-1557), Jan (1557-1570) a Rudolf (1570-1620). Až do plnoletosti Rudolfovy (r. 1588) spravoval panství jeho strýc (otcův bratr) Volf, dědičný číšník ve Štyrsku. Štubenberkové byli dobrými hospodáři, k Novému Městu byli laskaví, Jan i Rudolf dobře uměli česky, všecky listiny jimi vydané jsou jenom české a Rudolf bydlel v Novém Městě trvale. Za těchto Štubenberků r. 1555 zřízen na Bořetíně druhý hřbitov, protože dosavadní u kostela sv. Maří Magdaleny (za nynějším klášterem) již nepostačoval. R. 1558 začato s přestavbou zámku (z té doby jsou četné kresby, zachované na průčelí zámku). R. 1560 začala stavba hřbitovního kostelíka "Proměnění Pána Krista" (dnes Všech svatých). R. 1567 povoleny městu dva nové jarmarky, město dostalo právo pečetiti voskem červeným a fara z Krčína přeložena trvale do Nového Města. R. 1575 obec koupila na Krajském předměstí dům (dnes č. 61B a 62B) pro chudý špitál a zřídila špitálský dvůr s polním hospodářstvím a čeládkou. R. 1586 začal se z gruntu nově stavěti kostel sv. Maří Magdaleny. R. 1589 obec zbořila starou dřevěnou školu i masné krámy pod ní a místo dvou vystavěla budovu jedinou ze hmoty tvrdé. Ozdobila ji věžičkou se zvoncem, jímž byli žáčkové svoláváni do školy. V přízemí byly opět masné krámy. R. 1605 Rudolf ze Štubenberka dal zříditi potrubní vodovod z Vrchovin do města (sloužil městu až do r. 1745, kdy za války o rakouské dědictví vojskem zničen a již neobnoven). R. 1610 podle Schallera objevena zdravotní lázeň v Rezku. Přicházelo sem hojně neduživých lidí, kteří doufali nalézti zde ztracené zdraví. Na mohutný kmen nad pramenem zbožná ruka zavěsila obraz sv. Panny Barbory, orodovnice za šťastnou hodinku smrti. R. 1613 Rudolf ze Štubenberka daroval obci Nového Města jakožto milovníkům pravého učení evangelického podací právo kostelů v Novém Městě tak, aby sobě kněze neb faráře, který by v jazyce českém i německém posluhovati mohl, sami ustanovovali. Rudolf byl totiž velmi horlivý luterán a po rozplašení sboru Českých bratří r. 1556 většina obyvatelstva byla náboženství evangelického. R. 1618 ustanoven Rudolf ze Štubenberka defensorem v kraji hradeckém. R. 1620 dne 1. února zahynul Rudolf ze Štubenberka při výbuchu prachu na zámku jičínském, pobývaje tam jako stavovský komisař v záležitosti Smiřických (jeho první manželka Kateřina byla dcerou Václava Smiřického ze Smiřic). Jeho tělo převezeno do N. Města a pochováno v kryptě kostelní. Krásný náhrobní kámen ze slive-neckého mramoru ve zdi děkanského kostela při vchodu na kruchtu dal postaviti Rudolf svému otci Janovi. R. 1621 dne 26. dubna vydán císařský patent, jímž Rudolf ze Štubenberka čest a statky propadl a ihned posláni na Nové Město komisaři, aby panství ujali k ruce císařské. V. Za Valdštejna a Trčků. (1623-1634). Albrecht z Valdštejna koupil novoměstské panství od královského fisku za 85.537 kop grošů míšeňských (podle Sedláčka za 109.789 zl. 42 kr. rýnské) vkladem do desk zemských ze dne 1. března 1623. Novému Městu ihned odňal právo vařiti pivo a to již více obnoveno nebylo, takže zařízení postupně prodáváno a pivovar později zbořen. Tím zanikla i obecní sladovna v Zelené ulici a z jejího kamene r. 1777 vystavěn chudý špitál (č. 62B). Odňal městu též krčmu v Krčíně a právo myslivosti. Městské výsady potvrdil teprve na veliké prosby. Panství si však dlouho neponechal. Již r. 1624 dne 28. ledna směnil je i s několika statky v Hradecku s Marií Magdalenou Trčkovou, rozenou z Lobkovic, za panství kopidlanské na Jičínsku (zemské desky, vklad ze dne 3. února 1624). Poddaní říkali nové paní "zlá Manda" pro její přísnost až krutost. Když r. 1623 koupila panství náchodské a na zámek přijela, městská rada jí na přivítanou darovala dvě kopy jemného plátna za 70 kop míšeňských koupeného; ona dar přijala, ale poddané stejně začala utiskovati jako všechny ostatní, i právo vařiti pivo jim odňala. Všecko nekatolické duchovenstvo ihned vypověděla. (Posledním duchovním správcem evangelickým v Novém Městě byl Krištof Weiner Trutnovský, jenž z fary vypuzen téhož roku zemřel). Jejím manželem byl Jan Rudolf Trčka z Lípy, pán na Opočně, Smiřicích, Veliši a jinde, na nějž si stěžovali arciděkan i farářové vyšetřující komisi, že na svém panství trpí schůze lidu po tisících se shromažďujícího a že přechovává nekatolické kazatele. R. 1628 vypuklo selské povstání na Opočensku, při němž vzbouřenci dobyli Nového Města i zámku, jejž poplenili. Povstání bylo pověstným vůdcem Donem Martinem Huertou krutě potlačeno, vůdcové vypátráni, zjímáni a na hrdle trestáni nebo jim nos a uši uřezány a na zádech vypálen znak. R. 1629 Magdalena Trčková prodala novoměstské panství svému synu Adamu Erdmanovi za 120.000 kop míšeňských, jenž maje za manželku dceru Karla Bernarda z Harrachu, Maxmiliánu, byl švagrem Albrechta z Valdštejna, manžela Alžběty Harrachovny. Trčka potvrdil všecka privilegia městská až na právo vařiti pivo, loviti v městských lesích a na krčmu v Krčíně čili tak, jak učinil Valdštejn. R. 1633, kdy Valdštejn stál se svým vojskem ve Slezsku proti Švédům, rozzuřila se morová nemoc a byla velmi zlá. Jak bylo v Náchodě a v Novém Městě, nevíme. Na Poličku si vyžádala přes 600, na Broumovsku přes 1700 životů. Též řádila v Kladsku, jež tehdy patřilo k Čechám. V Radku vymřelo celé městečko až na 60 osob. Z té doby tam mají na náměstí mariánský sloup. Když dne 25. února r. 1634 Adam Erdman Trčka byl spolu s Valdštejnem v Chebu zavražděn a zavedený kriminální proces ukázal, že on i jeho rodiče s nepřáteli byli ve spojení a dopustili se zrady, nalezeno, že čest a statky propadli. Císařští komisaři ihned se ujali správy jejich statků. Novoměstské panství daroval císař listem, daným v Praze dne 11. září 1638, Walterovi z Leslie za odhadní cenu 132.141 zl. rýnských, avšak Walter se nalézal ve faktickém držení jeho již dříve. Tehdy Náchod dostal Piccolomini za 215.613 zl. rýnských, Opočno Colloredo za 351.456 zl. rýn. a Smiřice, Liberec a Frýdlant Gallas. K novoměstskému panství patřily mimo osady dříve vyjmenované též Veselíce, Slatina, Rychnůvek, Spyta, Šereč, Německá Čermná, Jakubovice, Stroužné, Chudoba a Svinárky. Vrchním regentem panství Trčkových od r. 1631- 1634 byl Hendrych Straka z Nedabylic. VI. Za Lesliů. (1637-1802). Lesliové byli starý šlechtický rod skotský, který odvozoval svůj původ z Uher až od 11. Století. V dějinách Skotska vystupují v 16. a 17. století. Všichni byli znamenitými válečníky své doby a bojovali na různých frontách pod různými pány. Walter Leslie (nar. 1605, zemř. 1667) jako skotský katolík opustil pro víru svou vlast, usadil se ve Štyrsku a vstoupil do vojska Ferdinanda II. R. 1634 byl nejvyšším strážmistrem a vůdcem "exekuce" v Chebu. Sňatkem s hraběnkou z Dietrichštejna vešel ve spojení s rakouskou šlechtou. Byl císařem povýšen do stavu hraběcího a obdržel povolení, aby si z novoměstského panství mohl utvořiti svěřenský statek. Z Lesliovců vládli Novému Městu: Walter (1637-1667), Jakub (1667-1693), Jakub Arnošt (1693-1737), Karel Kajetán (1737-1762), Leopold (1762-1774) a Antonín (1774-1802). Jimi počínaje jsou všechny úřední listiny psány jen německy. Walter z Leslie již r. 1637 začal zámek přestavovati a opevňovati tak, aby podle tehdejšího umění válečného byl s to ubrániti se proti nepřátelským útokům. Vpád Švédů však stavbu zdržel, opět bylo začato r. 1652 a vše dokončeno v r. 1660 italskými mistry ve slohu barokovém. (Tak zůstalo vše až do r. 1909). Nato se přestavoval val, v němž byly vystavěny mnohonásobné chodby se střílnami a přestavěna i bašta, ve které byly zřízeny dvě veliké síně pro zábavy. Současně byly vystavěny velké klenuté konírny, jež šly od bašty až k zámecké stráni. Ty časem z nedostatku oprav zašly a r. 1843 musely býti rozebrány. R. 1641 zemřela paní Anna Straková z Nedabylic, rozená z Hodkova. R. 1634 koupila v Novém Městě od Bartoloměje Bartoňce dům na náměstí (č. 8a). Její manžel Petr Straka si potom vzal za manželku Kateřinu Dobřenskou z Dobřenic, s níž měl syna Jana Petra (nar. 6. března 1645 v Novém Městě), zakladatele Strakovské akademie v Praze. O hrozných útrapách Nového Města za války 30leté se tu pro nedostatek místa nezmiňujeme. Ještě po letech bylo mnoho domů pustých a nedostavěných, mnoho jich bylo zničeno požárem, městské brány a hradby byly rozstříleny, obyvatelstvo dílem vyhynulo, dílem ušlo do vyhnanství. Děkan Bittner ve svém podání hraběti Jakubu z Leslie píše, že ani cizinci se tu usaditi nechtějí. R. 1651 mělo město celkem 555 obyvatel, a to 160 mužů, 209 žen a 186 dětí. Z nich bylo 37 katolíků, 518 nekatolíků vyznání evangelického nebo podobojí. Walter z Leslie potvrdil městské výsady teprve r. 1652, avšak s dosavadním omezením. R. 1663 opatřena pro náměstí nová kašna kamenná místo dosavadní dřevěné. Objednána byla u kameníka v Machově a je vytesána z jediného pískovcového balvanu. Nyní se nalézá před zámkem v parku v místech, kde stával kdysi panský pivovar. R. 1670 dal Jakub z Leslie zříditi na svém panství oboru z pozemků jednak vlastních, jednak majiteli po r. 1627 opuštěných a vrchností zkonfiskovaných, jednak vyvlastněných nebo koupených, a choval v ní jeleny. Trvala 80 let. Týž Jakub chtěl do Nového Města uvésti řád Pobožných škol (Piaristů) a žádal od obce, aby něčím přispěla. Avšak válkami ožebračená obec tak učiniti nemohla a proto od svého úmyslu upustil. R. 1680 byla vystavěna kaplička Loreta na Krajském předměstí na poděkování Bohu za odvrácení morové rány, která v letech 1679 a 1680 v Čechách panovala a všude jinde si přemnoho obětí vyžádala, ale Nové Město na všeobecný podiv zůstalo uchráněno tak, že podle svědectví tehdejšího děkana Martina Bittnera ani jeden člověk v jeho farnosti na tu nemoc neumřel. V Praze zemřelo 32 tisíc a v celé zemi přes 100 tisíc lidí. R. 1687 Jakub z Leslie postavil na Dupačce sochu sv. Václava (dnes na zámeckých valech). R. 1688 vystavěl pod zámkem vodárnu k potřebě zámku i města. R. 1692 založil klášter Milosrdných bratří a při něm hospitál pro 10 nemocných osob, "aby se dostalo potřebné pomoci a ošetření chudým řemeslnickým tovaryšům a jiným cizincům mužského pohlaví bez rozdílu náboženství, kteří cestujíce městem nebo panstvím onemocní". Obec k tomu účelu postoupila svůj chudý špitál. R. 1696 postavena na náměstí nákladem měšťanů socha Panny Marie. R. 1699 dne 9. dubna vyšel oheň z domu č. 45A primasa Jiřího Venclíka, založený ze msty od pacholka vojenského. Za hodinu vyhořelo celé pořadí domů k bráně Horské, též celá strana radnodomská s radnicí i věží Zázvorkou, pivovarem a sýpkou. Nové Město teprve nyní se začalo zotavovati, což patrno i z toho, že se do města stěhovalo mnoho řemeslníků, kteří si stavěli nové příbytky, zvláště na Bořetíné. R. 1707 byla vystavěna při klášteře nemocnice. R. 1709 Jakub Arnošt Leslie postavil před Krajskou branou sochu sv. Jana Nepomuckého a na ní lesliovský znak. Téhož roku postavila obec na náměstí druhou kamennou kašnu z jediného pískovcového balvanu. Jest nyní na hřbitově. R. 1718 postoupen klášteru kostel sv. Maří Magdaleny i se hřbitovem, na němž od té doby byli pochováváni jen ti, kdož v nemocnici zemřeli. Tohoto roku bylo měření pozemků tak zvanou rektifikační komisí. Každý kus pozemku měřen koni nebo koňskými kroky. R. 1722 klášter přikoupil vedlejší dům se zahradou a založil klášterní zahradu. R. 1724 dne 16. listopadu vzňal se oheň v domě Matěje Venclíka číslo 14A, když se v tom domě svatby slavily, a shořely všecky domy od Krajské brány až ke škole (dnešní radnici). R. 1726 panovalo veliké sucho a z toho povstala přenáramná drahota. R. 1729 Jakub Arnošt Leslie založil kostel sv. Salvátora na předměstí Krajském na místě kaple r. 1718 obročním Matějem Gósslem vystavěné. Kostelík byl za císaře Josefa II. zrušen a r. 1877 rozbořen. Dnes na tom místě stojí památník padlým ve světové válce. R. 1733-1739 vystavěno u kláštera poschodí na straně do zahrady. R. 1736 Matěj Kašpar Gossl, hejtman novoměstského panství, se svou manželkou Františkou, rozenou Bešornerovou, postavil kapli sv. Barbory v Rezku. Téhož roku děkan Jiří Venclík, novoměstský rodák, založil kostelíček sv. Jana Nepomuckého uprostřed hřbitova někdy českobratrského na Horském předměstí vedle domu sborového. Téhož roku obec novoměstská vystavěla a zařídila obecní lázeň v Rezku. V pěti letech postavila tam tři budovy: lázeňský dům, chalupu či hospodu a poustevnu. Všechny tři stavby byly dřevěné. Prvních 12 let měla obec lázně ve vlastní správě, potom je pronajímala. R. 1741-1763 město velice trpí válkami o rakouské dědictví. R. 1745 pohraniční celník Josef Frinta vybízí obec, aby obnovila dolování na stříbro v Klopotovském údolí. R. 1748 vystavěno bylo poschodí na přední část klášterní budovy. R. 1750 byla vystavěna věž klášterního kostela do nynější podoby. Kostel Všech Svatých na hřbitově opraven a valně změněn. R. 1752 na žádost obce odstranila vrchnost z náměstí trdlici, pro kterou se sousední města našemu městu posmívala. R. 1756 Karel Kajetán Leslie vystavěl v oboře dvorec, jejž nazval "Karlshof". Jeho nástupce Leopold jej přestavěl do nynější podoby a nazval jej "Leopoldsruhe". Lid mu však dále říkal a říká "Obora". R. 1757 se začaly šířiti nakažlivé nemoci. Do konce května následujícího roku zemřelo na 140 osob. R. 1759 válka sedmiletá, za níž, jako za všech předešlých, Nové Město velice trpělo, jest již 3 roky v plném proudu. O tomto roku praví stará listina, že "pro nedostatek božího daru a jinšího obživení obyvatelé Nového Města pro kus chleba jinam jíti nuceni budou a nyní skutečně jdou, 95 stihl neblahý ten osud, celkem 43 muže, 55 žen, 92 dětí, 47 sirotků, celkem 237 osob, a že město, čítající 170 domů, jest vylidněno". Když r. 1763 sedmiletá válka skončila, bylo obyvatelstvo na mizině a město tak ochuzeno, že začalo odprodávati obecní pozemky, aby se zbavilo dluhů. Že však byl nedostatek peněz, prodáváno bylo za babku. Na Bradlích bylo nabízeno za l korec pole 16 zlatých. R. 1765 socha sv. Leopolda byla postavena hrabětem Leopoldem z Leslie naproti soše sv. Václava na Dupačce. (Dnes socha sv. Václava je na zámeckých valech a socha sv. Leopolda v bažantnici Luštinci). R. 1767 nově zbudován klášterní chrám a zasvěcen Narození Panny Marie. Do stavby chrámové zahrnuta i kaple Loreta. Téhož roku postavena měšťany na náměstí socha Svaté Trojice na poděkování za ukončení sedmileté války. Léta 1769-1771 byla neobyčejně deštivá. R. 1770 od božího jara až do podzimu téměř denně pršelo. Žně se opozdily až do sv. Václava a luštěniny a oves se klidily teprve o Martině. "Z toho mokra", praví Flesar, "se nalíhlo množství plžů, kteří ozim ožrali, takže napotom jarním obilím všecko se osívati muselo. Povstal hlad, takže lidé pojídali trávu, plevy, moučný prach a cokoliv a jindy zámožní lidé, zanechavše živnosti, živili se žebrotou. Povstalými z toho nemocemi na 250 tisíc lidí pomřelo". A Sommer dokládá, že "lidé, zejména na horách, aby se hladu uchránili, jedli vařené byliny, jako kopřivy, hluchavky, blatouch, lebedu a jiné a jiné"; Nové Město, jak Padiaur uvádí, nejhoršího bylo uchráněno, počet úmrtí byl normální, ale drahota byla přenáramná. Korec pšenice stál 13 zlatých, žita 12-13, ječmene 10-11, ovsa 7. Naproti tomu bylo maso velmi laciné. Libra hovězího stála 2 krejcary, vepřového 3, telecího 5, skopového 2. Kopa vajec byla za 9 kr., libra másla za 6. R. 1775 obnovila obec chudý špitál tím, že 6 chudých umístila v domě soukromém. R. 1777-1779 postavila znovu špitální budovu (dnešní čp. 62B) s mansardní šindelovou střechou "na vlašský způsob", do dvorce opatřila potřebný dobytek (6 krav a obecního býka), zjednala hospodyni k řízení hospodářství a pasačku a chudé (6) přijala na celé zaopatření. Avšak již r. 1780 špitální pozemky prodala, r. 1783 i chudý špitál a chudé vydržovala z úroků utržených peněz. R. 1780-1785 byl děkanem v Novém Městě potomní rektor generálního semináře a od r. 1815 biskup litoměřický P. Josef Hurdálek (nar. 6. XI. 1747 v Náchodě, zemřel 27. XII. 1833 v Praze, ale pochován - po 57 letech - v Náchodě). Za něho zde prodléval biskupský komisař v záležitosti přiznávání nekatolíků. R. 1782. Pohraniční celník Josef Frynta a soused Fr. Kodydek přednášejí císaři Josefovi II. v Josefově prosbu o podporu dolování na stříbro v Klopotově. Následujícího roku skutečně došlo povolení ke kutání "v novoměstském ponoří", Frynta s Kodydkem založili hornický cech, otevřeli zašlou štolu v Klopotově (Mertovu díru) a jali se dolovati. Avšak již za dva roky toho zanechali. Téhož roku navštívil Nové Město císař Josef II. Přijel v průvodu četných generálů od kladských hranic a na zdejším zámku přenocoval. Za zmínku stojí, že před Josefovem za pevnost bylo určeno Nové Město. Již tu byli inženýři a prohlíželi, ale nakonec od úmyslu bylo upuštěno "pro kopce blízko města ležící''. Tak zvaná stálá mírová stanice vojenská, čítající dvě setniny vojska, byla tu zřízena již dříve. R. 1784 zřízen byl v Novém Městě bankální inspektorát kraje hradeckého. Byl sem přenesen z Libčan. Trval do r. 1832. R. 1787 císařským rozkazem prodána ve veřejné dražbě kaple sv. Jana Nepomuckého na Horském předměstí. Koupila ji vrchnost za 226 zlatých a po několika letech si vymohla, aby se v ní bohoslužby opět směly konat. Téhož roku zrušen a ve veřejné dražbě prodán kostelík sv. Salvátora na Plácku (dnešní náměstí Republiky). Koupila jej také vrchnost, ale přenechala jej obchodníku Antonínu Hartmanovi s podmínkou, že jej zboří. Zařízení bylo na různá místa rozprodáno. Hartman si v kostele zřídil mandl. Jeho syn mandl zrušil, z kostela udělal skladiště na seno, dříví, vozy a pod., ale r. 1877 jej koupila obec a zbořila. R. 1788 Michal Hartman založil bělidlo. Téhož roku bylo emfiteuticky rozprodáno 40 jiter zádušních pozemků u kostela sv. Václava na Dobeníně a založena vesnice Václavice v místech, kde stávala kdysi ves Dobenína. R. 1792 obec prodala, jsouc příliš zadlužena, lázně Rezek s přilehlým lesem ve výměře 100 korců vrchnosti za 5.900 zlatých. (Příčinou zadlužení města byla dlouhá válečná léta, živení vojsk, placení výpalného, válečné kontribuce a pod. břemena). R. 1796 nařídil krajský úřad soupis komínů. V Novém Městě napočteno 149 komínů zděných a 232 dřevěných. R. 1797 obdrželo Nové Město magistrátní zřízení. V čele města stál purkmistr a dva radní od měšťanstva zvolení a rada - právník od appelace a gubernia ustanovený mimo tři t. zv. representanty. V této době šel dobře obchod a v Novém Městě zavládl poměrný blahobyt. Až dosud jednoduché domy byly většinou přestavovány a upravovány podle nového vkusu (střešní žlaby čněly kus do náměstí, chrlíce tam za dešťů spousty vody, r. 1820 byly zkráceny a opatřeny odtékacími rourami). Je patrné i zjemnění společenských styků a přepych a vkus je viděti i v nábytku a šacení. Začátek 19. století lze míti právem za nejlepší údobí Nového Města. R. 1800 rybníček na rynku důkladně opraven, vyčištěn, prohlouben a opatřen zídkou se dvěma brankami. Zůstal tak až do r. 1841, kdy částečně zasypán a ponechán jen jako cisterna, r. 1900 zasypán úplně. R. 1801 panství postavilo novou lázeňskou budovu v Rezku a cestu k ní vedoucí upravilo. Veliký obdivovatel Rezku, bankální úředník Fr. Knapp, postavil v polovici této cesty na nejvyšším místě vpravo sochu Ecce homo. Při stavbě nové silnice r. 1880 byla přemístěna do blízkosti kapličky. R. 1918 o rezecké pouti nezjištění mladíci ji skáceli, takže se rozbila. Byla odvezena do zámku, opravena a r. 1928 opět tam postavena. VII. Za Dietrichštejnů. R. 1802 dne 22. února zemřel ve Štýrském Hradci Antonín Leslie a jím vymřel zdejší lesliovskv rod. Novoměstské panství připadlo příbuznému rodu dietrichštejnskému (třetí manželka hraběte Waltera z Leslie byla Františka z Dietrichštejna), jenž přijal ke svému jménu název Leslie. Prvním držitelem byl Jan Karel kníže z Dietrichštejna na Mikulově, hrabě z Proskova a Leslie (zemřel r. 1808), druhým František Josef (zemřel r. 1858). Žádný z nich se v Novém Městě nezdržoval. R. 1806 koupili urození páni Anna a Jan z Klimpelli, jenž byl císařským úředníkem při bankálním úřadě, dům čili hospodu č. 77B od France a Marie Linhartových za 1800 zlatých, hospodu zbořili a na jejím místě postavili nynější císařský dům (dnes okres, soud). Ještě nedostavěný koupil jej r. 1823 c. k. erár, dostavěl jej (byl o 1 poschodí vyšší než dnes a měl mansardovou střechu) a umístil v něm bankální inspektorát. R. 1810 v měsíci červnu "poctil svou návštěvou město nový majitel panství Josef kníže Dietrichštejn. Byl slavnostně uvítán a ujistil obyvatelstvo svou vysokou přízní." (Padiaur). R. 1811 panovala veliká drahota. V červnu stál korec pšenice 76 zlatých, žita 60, ječmene 46, ovsa 29, hrachu 72, prosa 80, čočku nebylo lze dostati vůbec. To napoleonské války byly již mnoho let v plném proudu. R. 1813 dne 16. června ve 4 hod. odpoledne přijel do N. Města ruský car Alexandr I. v průvodu svého bratra velkovévody Konstantina a své družiny. Sestoupil v zámku, kde ho očekávaly dvě jeho sestry (vévodkyně oldenburská a vévodkyne saskovýmarská), pojedl zde a v 10 hodin odjel do Opočna, kde jej očekávali pruský král Vilém III. a císař František I., aby se radili, jak sjednocenými silami udeřit na Napoleona. Téhož roku dne 7. září oslavováno ve městě vítězství spojeneckých vojsk nad Napoleonem u Lipska. "Hudba, transparenty, Jubelgeschrei", praví ve své kronice Padiaur. R. 1815 vyšlo nařízení, aby všecky dřevěné komíny byly odstraněny. Byly hlavně na obou předměstích, kde byly všecky domy dřevěné. Magistrát koupil na Hradčanech 3 korce pozemků a zřídil tam cihelnu, která dodávala laciné cihly na nové zděné komíny (zašla r. 1870). Za tři léta dřevěné komíny zmizely. R. 1818 zcela přestavěn panský pivovar, takže se v něm mohly vařit 24 sudy piva. R. 1819 do Nového Města se přistěhoval sládek Fr. Smetana, otec skladatele B. Smetany. Ferdinand Venclík, nezkoušený magistrátní rada, založil domácí divadlo. Příjmy z něho šly ke kostelu, na školní potřeby a pro chudé. R. 1820 Jan Fric založil v městě první vydavačství - výrobu lněného zboží. Když později plátenictví ochabovalo, byl v celém okolí první, jenž vedle pláten zavedl výrobu látek bavlněných. R. 1821 děkanský kostel opraven. Přitom mnoho náhrobních kamenů vyzvednuto a odstraněno, obě cínové rakve štubenberské z krypty vyzvednuty a přelity na svícny. Ve větší byly ostatky Rudolfa ze Štubenberka, v menší jeho choti, ostatní byly několika duchovních. Na zdi v presbyteři byly náhrobní kameny Jana ze Štubenberka, Jana Krčmy z Konipas a Jana Štanga ze Stondorfu. V dolní části kostela v kostelní dlažbě byly mnohé náhrobky rozličných znaků, ale již tehdy byly k nerozeznání vyšlapány. Té doby byl kostelík Všech Svatých na hřbitově velice sešlý. I podalo město žádost k vrchnosti jakožto patronátu o opravu kostelíka. Přišlo vyřízení toho znění, aby se ten kostelík i kostnice rozbořily, kámen do sáhu srovnal a prodal a kosti z kostnice do jámy zakopaly. "Takové drsné vyřízení", praví kronikář Rydlo, "bolestně dojalo všechno občanstvo. Na podnět kaplana Krause vykonány sbírky mezi občanstvem, kostelík opraven, obílen, znova šindelem pokryt a oltář oštafírován". R. 1823 vystavěla si Střelecká společnost na louce pod Výrovem velikou dřevěnou střelnici (šištot) s restauračním zařízením; r. 1849 velká voda ji odplavila i s nábytkem, avšak dosud se tomu místu říká "Na šištotě". R. 1825. Na městskou školu přistavěno ještě jedno poschodí pro 2. třídu a pokojík pro učitelského mládence. Téhož roku zasypána obecní studna nad klášterem. Stávala u bývalého chudého špitálu a bylo u ní koryto k napájení dobytka. Byla ovroubena zdí a kryta šindelem. R. 1826 Josef Piek založil si výrobu lihovin v domě č. 19A (r. 1910 převzal Rudolf Frischman). R. 1827. Purkmistr Antonín Hartman nákladem 8.800 zlatých zřídil na stráni pod Horskou branou terasy, na ně dal navoziti a nanositi úrodné prsti a osázel je vinnou révou (postupně 1000 sazenic ve 20 druzích) z Burgund a z Rakous. Avšak horská povětrnost vínu nesvědčila a tak stráň později osazována ovocnými stromy. R. 1829 Jan Karel Rojek ustanoven zde kaplanem. R. 1830 má město 1662 obyvatele ve 275 domech. Téhož roku Karel Venclík, fundatista u Sv. Barbory v Rezku, založil viničku pod městskou zdí za Horskou branou vlevo až k baště, kde býval soukenický rám; r. 1841 ji koupil sládek Václav Smetana, rozšířil ji novými terasami a pustou baštu změnil v letohrádek. Pod vinicí si postavil dům (č. lC), kde potom byla pošta. Později vinice slula Smolová, náležejíc kupci Smoloví z čís. 32A, jenž ji též zvelebil. č. k. vrchní komisariát první setniny pohraniční stráže umístěn v "císařském domě" (do r. 1853). R. 1832 týž Karel Venclík koupil pustou stráň pod cestou, jdoucí na Bobeček, osázel ji révou a zbudoval tam chaloupku jako útočiště chorých. Po jeho smrti všecko zašlo, dědici i chaloupku rozbořili (r. 1863), jen sklep tam zůstal až dodnes. Téhož roku 1832 zuřila v Novém Městě strašlivá morovina, ouplavice neb cholera, která na 80 osob smrtí zachvátila, až potom nejpředněj vůlí Boží a dobře užívaných léků i opatrností a zdravým letním počasím docela ochabla" (Rydlo). Jatky v zadní části masných krámů - přízemí školní budovy - zrušeny. Puto-valy na různá místa, do zadomí za kostelem i do stodol za klášterem, kde však zloději "maso řezali a kradli", r. 1873 byly zatímně zbudovány při domě č. 41C. a konečně r. 1895 našly definitivního umístění na Špitálském konci v nové, družstvem řezníků postavené budově. Kaplan Rojek koupil od Ferdinanda Venclíka jeho domácí divadlo se vším inventářem, jejž rozmnožil a založil "Domácí společnost hereckou". R. 1833 zrušen bankální úřad v Novém Městě a na jeho místě zřízena okresní kamerální správa pro kraj královéhradecký (r. 1835 přenesena do Hradce Králové). R. 1835 prakticíroval zde u důchodkového úřadu budoucí manžel Boženy Němcové Josef Němec. Odtud odešel do Červeného Kostelce. R. 1842 zřídil si na hořejším konci Daškoviny (za nynější vodárnou) na stráni "s bídnou lesní porostlinou" Josef Krapka z čís. 54B vinici. Po dvacet let se tam plahočil, škarpy stavěl, hlínu navážel, div o život tu nepřišel a révu sázel; po jeho smrti všecko zašlo, dnes jen nepatrné terasy vzbuzují zvědavost chodcovu, co to tu kdy asi bylo. Téhož roku opravována zámecká věž, do níž Rojek vložil zajímavou pamětní listinu. R. 1843 zrušeny a rozebrány vrchnostenské stáje, které se táhly od sýpky až ke stráni nad Metují a byly již téměř v rozvalinách. R. 1845 usadila se v Novém Městě druhá rodina židovská, Šalamoun Hönig koupil vinopalnu čís. 94C, aby zde líh a lihoviny dále vyráběl. První rodina židovská byla páleníka Josefa Picka, nájemce panské vinopalny č. 34C. R. 1846 zanechal Antonín Hartman vinopalnictví a obnovil bělidlo otcem r. 1788 založené. R. 1847 přestalo se pohřbívati na hřbitůvku za klášterem (za války r. 1866 se na krátký čas tam pohřbívali vojáci v klášteře zemřelí) a pohřbívalo se jen na hřbitově Všech Svatých. V nemocnici zemřelí, jimž se dělal průvod, kladeni byli jednotlivě do hrobů různě po hřbitově; pro nebožtíky, jimž neměl kdo průvod vystrojiti, vykopána byla za kostelem jáma, do níž byli kladeni společně vedle sebe i na sebe, až byla plná a potom byla vykopána jáma nová. (Tak bylo pochováváno dříve i na starém klášterním hřbitově, jak bylo patrno na odkopávkách při stavbě zahradní zdi r. 1937.) Roku 1865 to bylo zakázáno. R. 1848 dne 19. března oslavovali Novoměstští udělení ústavy illuminací, střelbou z hmoždířů a pochodňovým průvodem s hudbou a národními písněmi. Dne 11. června konána tu volba do českého sněmu. Volilo se na náměstí před zámkem. V dubnu založena byla národní stráž čili garda (velitelem magistrátní rada a potomní okresní hejtman Pavel Stračovský), opatřen a dne 5. VI. slavnostně vysvěcen prapor. Byl zhotoven z těžké hedvábné látky červené a bílé, na jedné straně znak bílého lva v červeném poli, na druhé straně svatý Václav, jak žehná lidu. Stál 300 zlatých. Odpoledne byla pořádána na zámeckých valech zábava a všichni gar-disté i hosté z okolí vyčastováni. Téhož roku 1848 založena - jako v jiných městech - čtenářská společnost "Slovanská lípa". Členové se scházeli každé neděle po skončených službách božích v učebně školní, kde byly časopisy vyloženy. Bylo 85 členů. Za svatodušních bouří z našeho i okolních měst do Prahy netáhl nikdo, gardisté byli by přišli pozdě a pak prý měli jen pušky brokovnice. R. 1849 po správním rozdělení Čech dostalo Nové Město podkrajský úřad, sborový soud, okresní soud a berní úřad. Podkrajský úřad umístěn v zámku, ostatní úřady v "císařském domě", před nímž pak stále stála vojenská stráž. R. 1850 konány obecní volby podle nového obecního zřízení a volebního řádu. Starostou zvolen dosavadní purkmistr Antonín Hartman. Stál v čele města od r. 1838 do r. 1867 nepřetržitě. Téhož roku tu bylo zřízeno okresní četnické velitelství. K císařskému domu přistavěn zadní trakt - věznice. Zřízena zde samostatná pošta. Až do této doby byly vládou ustanovovány'poštovní stanice při hlavních silnicích ve větší vzdálenosti od sebe. V našem okolí byly pošty v Náchodě, Rychnově a Jaroměři. Nové Město patřilo k Náchodu, kamž posel dvakrát týdně docházel. Nyní se stal zde poštovním expedientem Václav Smetana. Poštovní expedice byla v domě č. lC pod Horskou branou. K dodávacímu obvodu náležely všechny obce soudního okresu. Pro poštovní zásilky si přicházeli obecní poslové nebo byly doručovány příležitostně. O těch cestách poslů do hor i s hor za sněhových vánic dosud se vypravuje množství zajímavých příhod. Jan Karel Rojek nastoupil zde jako děkan. R. 1851 Národní garda rozpuštěna, zbraně odebrány a odvezeny do Josefova, kdež každá ručnice odhadnuta jen na l zlatý 30 krejcarů, ač stála 13 zlatých stříbra, i prapor zabaven a více nevrácen. Téhož roku technik Theodor Böhm založil si zde litografický závod s ručními stroji v najatých místnostech domu č. 4B. Původně se zabýval vyřezáváním figurek, pak je začal malovati (t. zv. betlemáky); úřadům též rozmnožoval na hektografickém stroji tiskopisy; později si zařídil tisk. R. 1853 rybníček za hřbitovem znovu zřízen, vykopaná země odvezena na dolejší část hřbitova, jež tím značně zvýšena. Vody z rybníčku se používalo k zalévání květin na hřbitově. R. 1909 však opět zrušen, částečně zasypán a osázen ovocnými stromy. (Dnes je tam park se sochou Jana Husa, postavenou před Husovým sborem r. 1939). VIII. Za dědiců pánů z Dietrichštejna. (1858-1908). Dne 10. července 1858 zemřel náhle, raněn mrtvicí, na frýdlantském zámku při návštěvě své dcery hraběnky Clam-Gallasové František Josef z Dietrichštejna a jím vymřel zdejší dietrichštejnský rod. Panství přešlo na rod herberštejnský, avšak podle závěti posledního Lesliovce Antonína (zemřel r. 1802), mělo přejíti na jeho potomky po přeslici, dcery, provdané za hraběte Lamberka a Attemse. Když se o dědictví hlásili i potomci hrabat Lesliů po meči, žijící ve Skotsku, nastaly spory, které nakonec srovnány dohodou. Všech dědiců bylo 36 a měli nestejné podíly. Administrátorem byl později zvolen jeden z nich, hrabě Antonín Lamberk, jenž měl své statky ve Štyrsku, ale v době státního krachu r. 1873 přišel téměř na mizinu. Z dědiců zde nebydlel nikdo. R. 1861 děkan Rojek zvolen prvým poslancem do zemského sněmu za náš kraj. Theodor Böhm koupil chalupy č. 71B a 72B na Krajském předměstí a zřídil si zde litografický závod. R. 1862 založen byl u nás první peněžní ústav, Občanská záložna, jejíž prvotní název byl "Vzájemní spolek záložní". Účelem jeho bylo zvelebení, zesílení a povznesení stavu živnostenského vzájemnými peněžitými půjčkami. R. 1863 zemřel poštmistr Václav Smetana a na jeho místo nastoupil městský důchodní Jan Bürgermeister, zdejší rodák. Tak se pošta přestěhovala do domu č. 76B na Krajském předměstí vedle císařského domu (nynější, nový dům si Burgermeister postavil r. 1887), ale číslu 1C se ještě dlouho říkalo "Na staré poště". R. 1864 čtyři obchodníci: Ant. Svoboda, Vilém Piek, Ad. Tláskal a Markus Glaser vystavěli pod Špitálským kopcem továrnu na sirky. Avšak výroba již r. 1870 zastavena. Továrna vyhořela r. 1872. Její tehdejší majitel Vojtěch Daněk ji znovu postavil a. zvýšil o poschodí, ale r. 1878 byla prodána ve dražbě. R. 1883 ji koupilo město a udělalo z ní chudobinec. Škola rozšířena na trojtřídní. Od r. 1865-1869 chodí do ní budoucí slavný malíř Jan Mrkvička, jehož otec byl šafářem ve dvoře Oboře a potom v Osmě; později si najal Prausův hostinec č. 35C na Horském předměstí. Po všecku dobu školní docházky chlapec měl samé "eminenc" a zapisován byl do "zlaté knihy". Zvláště vynikal v kreslení. R. 1866 byla válka prusko-rakouská a rozšířila se cholera. Obec obdržela právo na 5. výroční trh. R. 1867 přestavěn hřbitovní kostel Všech Svatých do nynější doby. Založena tělocvičná jednota Sokol. R. 1868 zřízena zde telegrafní stanice. R. 1869 vystavěno nové děkanství nákladem 13.500 zlatých stříbra. R. 1870 Theodor Böhm rozšířil svůj litografický závod o knihtiskárnu a později i o knihařství. V té době zcela u nás zaniká podomácku pěstované plátenictví. Místo lnu se zpracovávala už jen bavlna. V těchto letech bylo ještě na náměstí - mimo obě předměstí - 18 sousedů, kteří se vedle obchodu nebo řemesla zabývali polním hospodářstvím a chovali dobytek. Hnoje byly na zadomí. R. 1871 ustavila se akciová společnost škrobárenská (na podnět rolníka Václava Vojnara ze Spů) a postavila továrnu na výrobu bramborového škrobu (čís. 125B). Podnik brzy zabředl do dluhů a r. 1875 budova prodána v soudní dražbě. Koupili ji sami akcionáři. Při tom těžké ztráty utrpěla dosud finančně slabá Občanská záložna. Jednou z příčin katastrofy bylo také to, že vyráběla též bramorový cukr, který snad z nevědomosti nepřihlásila k zdanění a byla stižena velikou pokutou. Prázdné místnosti byly od té doby pronajímány k různým účelům, většinou nově v život vstupujícím podnikům textilním. R. 1937 ji koupila pro své účele filiálka Hospodářského družstva v České Skalici. Téhož roku 1871 byla založena bývalým poslancem, notářem Antonínem Schmidtem, Čtenářská beseda. R. 1872 František Herzig převzal po svém tchánovi Janu Tomkovi, jenž r. 1866 zemřel na choleru, ruční barvírnu v domku č. 15C. Později si koupil domek č. 22C v Klopotově se zařízenou barvířskou dílnou a dal tak základ k nynějším závodům firmy Bratři Herzigové. Založen byl sbor dobrovolných hasičů. R. 1873 začala se stavba dráhy Choceň - Broumov (Braunau), r. 1858 otevřena dráha Pardubice - Liberec (Reichenberg), roku 1859 Josefov - Libava (Liebau). Jízda zahájena r. 1875. V Novém Městě se usadil řezník a uzenář Fr. Mervart z České Skalice a začal pravidelně vyráběti uzeninu. Ostatní řezníci, vyrábějící až dosud uzeninu jen příležitostně, ho následovali. Závod rychle zkvétal, stále byl rozšiřován a brzy se stal jedním z prvních v severovýchodních Čechách. Vyrábělo se hlavně pro vývoz. R. 1928 závod zvětšen o továrnu na výrobu konservovaného zboží (č. 109B). R. 1874 zrušeny masné krámy pod školou a řezníci vysekávali maso na podsíních, kde měli řeznické špalky a maso na věšácích rozvěšené; postupně se však stěhovali do vlastních krámů, poslední z nich byl r. 1893 Fr. Škvára. Rozbořena byla Krajská brána, protože prý byla úzká, nízká a příliš sešlá. R. 1875 založena byla městská hudba vojenským kapelníkem v. v. Josefem Paurem. Postavena byla první vilka v Rezku, č. 129 (dnešní YWKA) paní Dorotou Mackovou z Prahy, velikou obdivatelkou Rezku a Nového Města. R. 1876 tkadlec štruksu Josef Přibyl vystavěl si domek č. 129B při řece Metuji nedaleko dráhy a zřídil si tam niťárnu, kterou po půl roce přeměnil na mlýn o jednom složení. Jan Holeček z Černilova r. 1888 mlýnek koupil, zvýšil o poschodí, přistavěl vedlejší budovy a zřídil mlýn válcový, r. 1909 však jej koupil Krčín a změnil na elektrárnu. Přibyl si opět zařídil niťárnu ve valše u panské vodárny. R. 1877 obec koupila kostel sv. Salvátora na Plácku (před dnešním okres, úřadem) a rozbořila jej. Sochu sv. Jakuba z výklenku nad portálem kupec Frant. Smola z čís. 32A dal postaviti na svůj náklad u děkanského kostela. V Budyni n. Ohří zemřel děkan J. K. Rojek. V Rezku dleli na letním bytě Sladkovský, Neruda a Tyrš. Založena pěvecká a hudební jednota Kácov. Škola změněna na čtyřtřídní. R. 1879 druhou vilku na Rezku (č. 131C) postavil chrudimský lékárník Alois Leiser. Kolem tohoto a následujícího roku tkalcovina nešla a domácím tkalcům nastala bída a hlad. Vařili jen brambory a z otrub pekli placky; chléb na stůl vůbec nepřišel. V lepších chalupách pekli chleba z ovesné mouky neb z vikve, který však byl hořký. R. 1880 stavěna na Rezek nouzová cesta. Zastavena nadobro výroba v panském pivovaru a zařízení rozprodáno. Založena řemeslnická jednota Hradiště. R. 1881 město má 2211 obyvatel, z toho 2125 Čechů, 80 Němců a 6 jiné národnosti. Katolíků bylo 2136, evang. 24, židů 51. Narodil se spisovatel Jindra Imlauf. R. 1882 "Císařský dům" (nynější okresní soud) snížen o druhé (polo)patro a přestavěn do nynější podoby. Založena Okresní hospodářská záložna, Okrašlovací spolek a odbor Červeného kříže. R. 1883 Domácí společnost herecká přeměněna a přejmenována na Spolek divadelních ochotníků Tyl a založen odbor Ústřední matice školské. R. 1884 se zde narodil filolog Ph. Dr. Ant. Frinta. R. 1885 byl vystavěn železný most přes řeku Metuji u městského mlýna (t. zv. Studynecký). Stál 6.900 zlatých. R. 1886 Zikmund Kohn si založil výrobu textilního zboží (vydavačství). Lázeňská budova v Rezku přestavěna a přistavěn veliký sál. Toho roku bylo v Novém Městě na letním bytě mnoho znamenitých hostí (mezi jiným rektor university Dr. Ott, jenž sem pak po 36 roků pravidelně jezdil, pražský primátor Dr. Černý, profesor české polytechniky Dr. Pravda, prof. Dr. Pražák, vrch. rada Hellmann a j.). Založen byl Bruslařský spolek (bruslilo se na rybníčku Čepelce za Rychtou). R. 1887 Otto Bondy vystavěl si v zahradě svého domu č. 134B pletárnu s parním pohonem. Vyráběl punčochy, rukavice, kazajky a jiné pletené zboží. Mistra měl z Drážďan. Dříve měl dílnu na toto zboží na náměstí č. 24A, potom na Horském předměstí č. 35C. R. 1888 Glass a Bondy najali si polovici bývalé škrobárny (druhou měla pronajatou fa Lewith a vyráběla tam na ručních stavech šátky a šály), postavili tam 40 stavů a vyráběli totéž zboží, jaké dávali dělat domácím tkalcům (r. 1894 postavili si vlastní továrnu č. 161B). Mydlář Daniel Horák z čís. 31A postavil si u nádraží dílnu na výrobu mýdla a sody (č. 149B), kterou jeho syn Jan rozšířil na továrnu s parním pohonem. Blesk udeřil do domu Josefa Paďoura č. 39A na náměstí a zapálil. Vyhořelo celé pořadí domů na té straně až na dva (č. 44A a 45A), které však stihl týž osud ještě téhož roku. Jelikož k hašení tak velkého požáru voda z vodovodu ani kašny na náměstí nestačila, dodávaly si stříkačky vodu jedna druhé od Studyneckého mostu; mimo to učiněn byl řetěz z lidí dole od řeky až na náměstí, kteří si vodu v hasičských koších podávali z ruky do ruky. Při opravách těchto domů staré štíty do náměstí již obnoveny nebyly, čímž starobylý ráz na této straně náměstí byl porušen. Po velikých sporech znovu byla vybrána a vyčištěna studna na náměstí a opatřena čerpacím strojem. Od r. 1869 se jí už nepoužívalo. Bývala uvnitř tak rozsáhlá, že se v ní pohodlně mohl otočiti vůz i s koňmi. Nad studnou stával těžký nehybný stroj s palečným kolem a rumpálem s okovy a nade vším neúhledná, šindelem krytá bouda. Vody bylo málo, byla kalná a stále se ztrácela. Tohoto roku 1869 byla sice opravena, nitro vyzděno a na místo rumpálu postaven čerpací stroj s kolem, ale nic nepomohlo. A nepomohlo ani teď v roce 1888. Veliká jarní povodeň strhla dřevěný Sepský most; vystavěn zatímní most dřevěný a r. 1905 nynější železný. R. 1890 Theodor Böhm rozšířil bělidlo někdy Hartmanovo o mandl a úpravnu a zmodernisoval je. Toho roku mělo město 2628 obyvatel, z nichž 2589 Čechů, 39 Němců; 2509 katolíků, 15 evang. augsb. vyznání, 8 helvetského, 76 židů a 20 bez vyznání. R. 1891 povolena byla měšťanská škola chlapecká. Vincenc Beneš založil v domě č. 141B grafický umělecký závod ražební. R. 1892 otevřena měšťanská škola. Nová školní budova postavena po urputných bojích na Krajském předměstí, nikoli na náměstí u děkanského kostela. R. 1893 stará škola na rynku přestavěna. V přízemí v místě někdejších masných krámů zřízena hasičská zbrojnice a vězení, v 1. poschodí městské úřadovny, ve druhém zasedací síň obecního zastupitelstva a byt důchodního. Dnem 1. června vstoupila v život městská spořitelna. Byla částí městského úřadu (do r. 1907) a umístěna byla v radnici, r. 1929 se nastěhovala do vlastní budovy ve třídě Komenského č. 30B. Vydavač Vincenc Baleár zařídil si tkalcovnu v domě čís. 158B o 80 stavech. Po čtyřech letech přijal za společníka Oldřicha Kybala, ale sám za rok ze společnosti vystoupil. Kybalovým společníkem se stal Josef Stehlík, obchodník ze Zlonic. R. 1912 Kybal ze společnosti vystoupil a majitelem se stal Vladimír Stehlík. Ten r. 1918 přikoupil sousední podnik č. 149B, někdejší to mydlárnu Horákovu a spojil vše v jeden veliký podnik o 350 stavech. Úmrtím majitele r. 1933 po dobách konjunktury továrna v době hospodářské krise zanikla. Koupil ji Antonín Holubec, jenž měl v Novém Městě od r. 1920 ruční tkalcovství, pozemky městská spořitelna. Založen odbor Klubu českých turistů a Vzdělávací spolek Havlíček. R. 1894. Dosavadní (do minulého roku) radnice č. 9A přestavěna. V přízemí zřízen kupecký krám, v prvním poschodí místo bývalých kanceláří byty (od r. 1883 - 1892 byla zde též jedna třída). Věžička byla odstraněna. Při přestavbě nalezen ve sklepení pytlík stříbrných peněz ze 16. a 17. století. Obec dala vrtáním prohloubiti studnu na náměstí o 71 m, takže byla hluboká celkem 101 m, ale vody přibylo jen nepatrně. Proto přistoupeno ke zřízení vodovodu. Firma Glass a Bondy si postavila vlastní továrnu v čís. 161B. Téhož roku vystavěl si v Krčíně tkalcovnu Ferdinand Přibyl. Založena živnostenská pokračovací škola, Včelařský spolek pro Nové Město a okolí a odbor Národní jednoty severočeské. R. 1895 vykopána 5 m hluboká studně u Krapkovy skály (r. 1894) a postavena vodárna nákladem 50.000 zlatých. Kašny na náměstí a v ulicích byly odstraněny. Téhož roku postaveny nové jatky na Špitálském kopci (č. 164B). Na klášterní kostel dána střecha tašková místo dosavadní šindelové; na ostatních budovách klášterních se tak stalo již r. 1880. R. 1896 hradby za domy č. 13A až 24A darovány majitelům jmenovaných domů, každému příslušný úsek a nařízeno, aby je zbořili a postarali se o náležitý odtok vody. A tak byl do bývalého opevnění města učiněn druhý průlom; prvý byl zboření Krajské brány. Toho roku František Vondráček z č. 18A - dnes hotel Merkur - postavil si hostinské pokoje až na hradební zeď a jiní šli za ním. Téhož roku zřízena v městě okresní stravovna (v domě č. 26A). R. 1897 Jan Voborník, mlynář ve Starém mlýně, zřídil v mlýně elektrárnu a proud městu dodával. Tak začalo u nás elektrické osvětlení. (R. 1925 město mlýn i elektrárnu koupilo.) Zřízeny dva malé týdenní trhy, ve středu a v sobotu, na podloubí domů 35A až 45A (ale konají se nyní už jen v sobotu, právě na straně opačné). Koželuh Rudolf Neuman přestavěl si svou rukodílnou koželužnu č. 46C na tovární podnik s parním pohonem (r. 1921 majetkem firmy Fraenkl a spol., dnes koželužské závody firmy V. Navrátil a spol.). R. 1898 Josef Piek si založil strojní pletárnu na zadomí č. 26A. R. 1899 postavena továrna na mazadla a leštidla (č. 168B), avšak když hned po založení vyhořela a výroba zanikla, koupila ji firma Čihák a spol. a proměnila ji na strojírnu a parní pilu (dnes fa Josef Koudelka). Hejtmanství novoměstské rozděleno na dvě: náchodské a zdejší. Založena beseda Čelakovský a župní hasičská jednota Hradiště. R. 1900 vystavěna třetí villa na Rezku (č. 138C) majitelem elektrotechnické továrny v Brně Barthelmusem podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče ve slohu moravských pusteven na Radhošti, majitele však dosti často střídala. Zřízena v městě veřejná knihovna sloučením několika knihoven spolkových. Rudolf Bernatzký, který zde vedl dlouhá léta ruční tkalcovnu firmy Winternitz a Reich ve Vídni, začal po zániku této firmy vyrábět samostatně, a to nejprve v domě č. 10C (dnes Bleierův), potom v najatých místnostech ve škrobárně. R. 1901 přenesena okresní ovocná školka z Krčína, kde po 18 let trvala u staré školy na zádušním poli, k okresní stravovně na Bořetíně. Podle sčítání lidu mělo Nové Město 340 domů a 3017 obyvatelů, z nichž 2971 Čech, 36 Němců, 2871 katol., 13 evang. augsb. vyznání, 37 reformovaných, l bratrs., 85 židů, 10 bez vyznání. Josef Koudelka koupil pilu a strojírnu Čihákovu (č. 168B) a změnil ji na výrobu hospodářských strojů, zejména čisticích mlýnků. Roku 1912 ji značně rozšířil. R. 1902 prodána bývalá vodárenská věž za domem č. 13A Joachimu Pickovi za 103 K 20 hal. Až do zřízení vodovodu z haftýřů vrchovinských tlačila se do ní voda ze Starého mlýna č. 80C. Dnes z věže uvnitř značně zasuté je sklep. R. 1903 založen Spolek pro podporování chudé školní mládeže. Žulovými kostkami vydlážděn chodník od císařského domu až po klášter (před Böhmovou tiskárnou již dříve šamotovými dlaždicemi). Od té doby začalo z chodníků postupně mizeti dláždění z velikých domácích opukových desk v místním lomu nalámaných a nahrazováno žulovými kostkami nebo betonem. R. 1904 založen Pomocný spolek pro nemocné chorobami plicními. R. 1905 stavěna okresní silnice na Žďárský kopec, postaven nový, železný most (Sepský) přes Metuji, náměstí na celé ploše upraveno, sníženo zvláště na straně jižní, Horská brána rozbořena, jízdní dráha z náměstí k Sepskému mostu upravena, místy snížena, místy zvýšena, aby bylo stoupání rovnoměrné. Na štěrkování použito kamene z městských hradeb, které takto sníženy o celou třetinu. V původní výšce zůstaly jen za děkanstvím. Ludvík Müller zařídil si samostatnou výrobu textilního zboží podomácku (vydavačství) v domě č. 153B. Josef Ryšavý založil v domě 20B na Krajském předměstí prvé místní knihkupectví, které r. 1911 rozšířil o tiskárnu. Mansardový dřevěný dům, v němž se dosud toto knihkupectví a tiskárna nalézají, vystavěl r. 1765 Dr. Jan .Erl z dříví, které koupil od obce za 400 zlatých z vyvrátí, jež rok předtím způsobila vichřice, jež jen v rezeckém lese u kostela sv. Barbory vykácela přes 9.000 stromů. R. 1906 postavena budova měšťanské školy dívčí. Při upravování náměstí zasypána stará studna; od r. 1896 byla opuštěna. Tím zase ubyla jedna starobylost. František Demuth koupil barevnu Jana Novotného (č. 57C) a rozšířil ji novostavbou. Později ji koupil chvalkovický Dlabola, ale výroba již před světovou válkou v ní zanikla a opuštěná budova propadla zkáze. R. 1936 její zbytky odstraněny a tovární komín skácen. Založen odbor Husova fondu. R. 1907 zastavena činnost panské vodárny, jež po 220 let sloužila městu i velkostatku, posledních 12 let jen zámku. R. 1909 byla z ní udělána zámecká elektrárna. Zřízena veřejná čítárna. IX. Nový majitel. (Od roku 1908 až do doby přítomné.) Novoměstské panství bylo v posledních letech stále na prodej. S počátku bylo spoludědiců 36 a měli podíly nestejně veliké podle stupně příbuzenství, postupem času jich ubývalo. R. 1883 se jich počítalo ještě 25, r. 1908 již jen sedm. Byli nestejně zámožní a někteří žili jen ze svého dědického podílu, ale při jednání o prodej se nikdy nemohli shodnouti. A tak kupci přicházeli, prohlíželi a zase odcházeli bez výsledku. R. 1872, v době pověstného chabrusu, kupovala velkostatek německá strana ústavověrná, později se o něj zajímal broumovský továrník Schroll, také hrabě Veith a v jedné době i hrabě Černín. R. 1880 učinila vážnou nabídku správa soukromých císařských statků, která chtěla panství koupiti pro tehdejšího korunního prince Rudolfa, jenž se právě chystal ke sňatku s belgickou princeznou Štěpánkou, ředitel císařských statků Josef Bertel ještě se dvěma znalci přijeli z Vídně, všecko si důkladně prohlédli, i o ceně se dohodli, ale pak s kupu sešlo, a to jen proto, že si prodávající při spisování kupní smlouvy kladli podmínku, že celá kupní částka musí býti vyplacena ve zlatě. Konečně se o velkostatek začala zajímati jakási parcelační komise z Vídně. Její agenti přijeli, všecko prohlíželi, počítali, pak odjeli a více se neukázali. I když připustíme, že polnosti a i hospodářské budovy byly poměrně v uspokojivém stavu, o zámecké budově, kdysi slavném a milém sídle Jana Černčického z Kácova, toho říci nelze. Budova byla znesvářena různými přístavbami, vzácné fresky byly zabíleny, hradební příkop zasypáván hromadami odpadků a zarůstal křovinami, zámecká zahrada byla nadobro zpustlá. Sály zely prázdnotou nebo byly prazvláštně obsazeny: lidé z města měli tu svá skladiště (obilí, nábytek), přechodně tu bývali ubytováni různí řemeslníci a ti, kdož nemohli v městě nalézti bytu, jednu dobu tu bydlel i děkan J. K. Regner s oběma kaplany, když budova děkanství hrozila sesutím, ale pro zimu tu vydržet nemohli, tady byla jeden rok i třída obecné školy a cvičil tu Sokol a po mnohá léta tu byly pořádány plesy; od roku 1849-1855 tu byl podkrajský úřad. Nic se neopravovalo, zdi se trhaly, zámek chátral a pustl. Majitelé byli cizinci, kteří se tu jen zřídka kdy ukázali, k lidu a ke krajině lásky necítili, ani jiných pout kromě hmotných k němu neměli a jen na zisk počítali. Správa velkostatku byla německá, nápisy všude německé nebo dvoujazyčné s němčinou napřed a tak se obyvatelé dívali na zámek chladně. Od doby, kdy byly zrušeny vrchnostenské úřady a s nimi i poslední zbytek poddanství, robota, mnoho se změnilo v poměru obyvatelstva k majitelům zámku. Nebyli víc než sousedy a přece s jakým jásotem vítalo obyvatelstvo Nového Města zprávu, že dne 10. srpna 1908 velkostatek koupili známí a všeobecně vážení náchodští průmyslníci Josef a Cyrill Bartoňové z Dobenína. Když dne 1. října t. r. měla býti na zámku podepsána kupní smlouva, bylo ve městě jako o velkém svátku. Domy byly ozdobeny prapory, náměstí i ulice byly plny lidí z města i z dalekého okolí, hudba hrála, obyvatelstvo jásalo. Starosta města Dr. J. Vostřebal s městskou radou šel novým sousedům naproti až na hranice obce k Vrchovinám a vítal je nadšenými slovy. V zámecké kanceláři čekali ostatní členové obecního zastupitelstva novoměstského i obcí okolních, deputace spolků i významní jednotlivci. Večer byl lampiónový průvod městem s hudbou i zpěvem. Všichni se těšili na nové sousedy, o nichž tolik krásného slyšeli a čtli, na muže, kteří z nepatrných poměrů tak vysoko se vyšinuli, zůstávajíce přitom prostí, milí a neskonale dobří. Když později p. Cyrill Bartoň koupil pro sebe panství zbraslavské, ponechal si Josef Nové Město sám a trvale se zde usadil. Dějiny rodu páně Bartoňova jsou známy. Pan Josef Bartoň, zakladatel rodu a děd nynějšího majitele novoměstského zámku, narodil se dne 23. března 1803 ve Žďárkách u Hronova v domě č. 36. Zabýval se tkalcovstvím, zaměstnávaje větší počet ručních tkalců. Později si založil barvírnu a bělidlo ve Vysoké Srbské u Hronova. Výrobky své vyvážel za hranice, zvláště do Lodže v Polsku. Aby si toto odbytiště zabezpečil, opatřil si tam městské právo. Zemřel však v mužném věku 46 let, zanechav dva syny, Františka a Josefa. Syn Josef Bartoň se narodil 28. prosince 1838. Na výslovné přání otcovo měl se vyučit barvířství, aby se mohl věnovat zařízenému již závodu. Po smrti otcově odešel ke svému strýci do Nitry na Slovensku a studoval tam na gymnasiu. Vrátiv se do Čech, dokončil studia na náchodské podreálce a vyučiv se barvířství ve Verneřovicích u Teplic, převzal po otci usedlost s bělidlem a barvírnou ve Vysoké Srbské. Valně se mu však nevedlo. Byl ještě mlád a příliš nezkušený. Proto se po 10 letech odstěhoval do Náchoda a na Plhově si zařídil barvírnu. Zde se podniku dařilo, takže jej stále rozšiřoval a zdokonaloval. R. 1884 koupil mlýn v Bražci u Náchoda, přeměnil jej v mechanickou tkalcovnu a přestěhoval sem i plhovskou barvírnu. I tady se podniku dobře vedlo, export vzrůstal, a továrna byla stále rozšiřována. Roku 1901 odevzdal závod synům Josefovi a Cyrilovi a sám se věnoval jen činnosti veřejné, zvláště v oboru samosprávy. Dne 17. června 1912 povýšen byl do stavu rytířského a přijal přídomek "z Dobenína". Zemřel r. 1920, naplniv 82 roky plodného svého života. Závody stále vzrůstaly, zaměstnávajíce 300-400 dělníků. Oba synové koupili r. 1904 ve Starém Městě u Náchoda hospodářskou usedlost a postavili moderní přádelnu bavlny o 73.000 vřetenech (později 85.344), zaměstnávajíce 600-650, spolu s tkalcovnou, kterou rozšířili na 600 stavů a barvírnu zvelebili, přes 1000 dělníků. Vyrábělo se - v tkalcovně - zboží hlavně jen pro vývoz, do Orientu, prádelna neexportovala. Pan Josef Bartoň mladší, jak všeobecně v Náchodě byl nazýván, narodil se dne 8. června 1862 ve Vysoké Srbské u Hronova. S bratrem Cyrillem (nar. 24. prosince 1863) na základech otcem položených vytvořil o-hromné dílo, vybudoval závody, které jsou zdrojem určitého blahobytu pro celé okolí. Organisoval český průmysl textilní, založil Svaz českých průmyslníků textilních a spolupracoval při založení a organisaci Národohospodářského ústavu při České akademii. O významu a zásluhách obou bratří informují nejlépe - mimo různé novinářské články - tři monografie, které byly vydány u příležitosti jejich 70. a 75. narozenin a do nichž své příspěvky napsala řada nejpředších osobností našeho finančního, hospodářského, politického a kulturního života. My tady jen vděčně vzpomínáme všeho, co učinili pro lid našeho kraje a veřejný život vůbec a čím našemu městu byli a jsou. Kulisy na scéně života se mění, osoby přicházejí a odcházejí, děje se střídají, ale dobrý skutek a dobré dílo trvají a zůstávají na věky. Věrnou pomocnicí a družkou dnes už "starého pána" byla vždy jeho choť Marie, rozená Zouzalová z Jaroměře, která již v Náchodě stála v čele všech dobročinných spolků a v Novém Městě hned od svého příchodu v této činnosti pokračuje, ale o tom by musely vypravovat zdejší dámy, které s ní spolupracují. Od r. 1937, resp. 1939 jest majitelem velkostatku a spolumajitelem závodů syn JUDr. Václav Bartoň-Dobenín, jenž r. 1937 pojal za manželku si. Danielu Weirichovou, dceru advokáta z Třeboně. Jak a proč došlo ke koupi novoměstského zámku a velkostatku, o tom se podrobněji zmiňuje zámecká kronika. Panství bylo koupeno za 2,350.000 K, ale opravy a přestavby si vyžádaly nákladu 938.780 K, mimo hmoty, které měl velkostatek sám k disposici. Dnes za poměrů tolik změněných stojí tu zámek čistý a bílý jako obnovená pohádka věků dávno minulých, dnes Josef Bartoň-Dobenín s Janem Černčickým z Kácova, oba šlechticové ducha i srdce, přes čtyři staletí si podávají ruce - kruh se uzavírá. Události, zběhnuvší se v našem městě za posledních 30 let, vylíčíme jen krátce: R. 1908 Josef Škoda postavil si v Rezecké ulici niťárnu č. d. 128 C. (Od r. 1912 je majitelem Josef Schneider). Založen byl Klub mladé generace "Havlíček" (po roce rozpuštěn). R. 1909 Josef Rousek ze Zákraví, obchodník s hospodářskými stroji (usedlý v N. Městě od r. 1906), zřídil si ve varně panského pivovaru dílnu na opravu hospodářských strojů, čímž položil první základ k nynějším závodům. R. 1912 vystavěl továrnu a dům č. 219B ve Štefánikově třídě, přestěhoval se tam a některé stroje vyráběl samostatně. Theodor Böhm ml. prodal své bělidlo č. 60C firmě Österreichische Bleich u. Appretur-Gesellschaft, která je ještě téhož roku prodala V. Dlabolovi ve Chvalkovicích. K hotelu Rychta byl přistavěn divadelní sál a hostinské pokoje. Obec Krčín koupila spáleniště Holečkova mlýna č. 129B a vystavěla na jeho místě elektrárnu (viz r. 1909). Založen spolek Křesťansko-sociální. Větrná smršť dne 4. května zničila v obecním lese na "Žďárách" na 10 ha lesa (3309 stromů). R. 1910 koželuh Alois Neuman č. 39A zřídil na louce za stodolami u Sepského mostu tříslovnu s elektrickým pohonem. (Dnes tam jsou autodílny jeho syna Vladimíra). Oldřich Kybal rozšířil svou továrnu č. d. 158B směrem k nádraží a firma Glass a Bondy přistavěla jednoposchoďovou budovu. Založena tovární firma Karel Králíček a synové v domě č. 241B a 242B. R. 1915 koupila bývalý Martinkův hostinec č. 35 C na Horském předměstí a roku 1921 postavila tam tkalcovnu o 65 stavech. Tohoto r. 1910 založeno Družstvo pro stavbu rodinných domů. (Jeho přičiněním vystavěna hlavně celá Čelakovského čtvrt a po skončení světové války čtvrt Masarykova). Město má 3509 obyv., z nichž Čechů 3494, Němců 15, katolíků 3372, evang. augsb. 21, reform. 37, israelitů 62, bez vyznání 17. R. 1911. Město přestavělo vodárnu i na elektrárnu a přestalo odebírati proud z Voborníkova mlýna. Knihkupec Ryšavý si zřídil ve svém domě č. 20B tiskárnu, druhou ve městě. Založena Živnostenská záložna. R. 1912 Antonín Lukeš postavil si továrnu (č. 277B) na přesukování bavlněné příze. (Dnešní továrna Erichova). Josef Koudelka rozšířil svou strojírnu a pilu (č. 168B) zdokonalením parního pohonu a Frant. Mervart zvelebil svůj závod zřízením motorových strojů. Založen Spořitelní a záložní spolek Raifeisenka (zanikl r. 1937 spojením s Lidovou záložnou). R. 1913 navždy vypuštěn a zavezen rybníček Čepelka za Rychtou. Ještě v min. století byl osazen kapry a do této doby byl v zimě kluzištěm. Po zasypání tu nalézaly místa různé kočující zábavné podniky. R. 1932 prodán a částečně zastavěn, zbytek ohrazen. Atrakce se od té doby uchylují dílem za klášter, dílem na Husovo náměstí. R. 1914 bratři Albín a František Stárové začali stavěti tkalcovnu č. 278B. Válka znemožnila její dokončení. R. 1916 ji koupil zeť Rud. Bernatzkého z č. 31A Antonín Nyklíček, stavbu rozšířil, dokončil, opatřil stroji a začal vyráběti pod firmou A. Bernatzký. Založeno Okresní sdružení katolické mládeže. R. 1917 založena Okresní péče o mládež, Konsumní družstvo učitelů a úředníků a Dělnické konsumní družstvo Záchrana (prvé družstvo prodávalo látky, potraviny a maso, druhé smíšené zboží, potraviny, mlýnské výrobky a mělo svou vlastní pekárnu. Obě družstva po válce zanikla). R. 1918 zanikla Jednota vojenských vysloužilců a odbor Červeného kříže. R. 1919 Jan Folbrecht založil si mechanickou tkalcovnu v bývalé škrobárně. Podlomena hospodářskou krisí let třicátých, zanikla úmrtím svého zakladatele r. 1936. Václav Mach založil tkalcovnu pestrobarevného zboží, zaměstnávající hlavně horské tkalce. V městském parku zasazena lípa Svobody (školní mládeží), a na Hradčanech Husova lípa (spojenými spolky). Na Bobečku u Krapkovy skály ohledávána půda a kopány sondy pro zamýšlenou údolní přehradu v pekelském údolí. Od projektu bylo upuštěno. Obnoven odbor Klubu čsl. turistů. R. 1920 Antonín Holubec zařídil si domácí tkalcovství. Společníci Dubec a Papež založili si výrobu lněného, bavlněného a jutového zboží a impregnovaných plachet. Zřízena státní autobusová doprava. Zprvu jezdila jen z Jaroměře do Nového Města, ale pro slabou frekvenci byla r. 1924 zrušena, východisko přeloženo do N. Města a otevřena linka Nové Město-Olešnice; r. 1931 změněna na linku N. Město-Deštné v Orlických horách. V r. 1938 zahájena jízda N. Město-Praha a Nové Město-Náchod-Police n. Met. Mimo to jsou ještě čtyři autobusové linky soukromé. Založeny spolky: Rybářský, jednota Čsl. obce legionářské, jednota Družiny přátel legionářů, odbočka Čsl. Červeného kříže a Dělnická tělocvičná jednota. R. 1921. Koželužna č. 46C, někdy Rudolfa Neumana, přešla ve vlastnictví Fy. Fraenkl a spol., jež ji rozšířila ve veliký závod. R. 1931 ji koupila firma V. Navrátil a spol. Bratří Herzigové rozšířili svou barevnu č. 22C na tovární podnik. O. A. Břich koupil továrnu Lukešovu č. 277B a změnil ji na chemickou továrnu (výrobky pro šlichtovny a úpravny textilního zboží, koželužny a p.). Vzniká hnutí pro založení byv. církve československé. Dojíždí sem československý farář Fr. Fišera ze Studnic u Náchoda. Zástupci nové církve zabírají s dovolením obecního zastupitelstva kostel Všech Svatých na hřbitově a Sv. Ducha v Krčíně, avšak z nařízení zemské politické správy jej museli v příštím roce vrátit (Spor o kostel byl však veden až do r. 1926). Z 3491 obyvatel se přihlásilo k nové církvi 664. Prvním farářem se stal Jan Vaněk z Jiřic u Humpolce. Zemřel spisovatel Jindra Imlauf. Založen byl Spolek pro povznesení hudby. R. 1922. Renovován děkanský kostel. Při tom vznikly ostré spory o nápis pod kruchtou: "Milujte se - pravdu každému přejte!" Na rozkaz biskupského ordinariatu nápis odstraněn. Socha sv. Jakuba z rozbořeného kostelíka sv. Salvátora, ležící v altáně nedaleko děkanského kostela, opravena a dána na podstavec při kostelní zdi. Lázeňská budova v Rezku přestavěna a zvýšena o jedno poschodí. Přejmenovány staré a pojmenovány nové ulice (místo Dlouhá ulice: Komenského třída, m. Dvorecká a Zahradní: ulice Čs. legií, m. náměstí: Husovo náměstí, m. Svatojanská: Českých bratří a j.). V našich lesích zle řádila mniška. Vyhořel les "Na Žďárách". Od té doby se tam říká "Na spálené pasece". Založena jednota Proletářské tělovýchovy, Kostnická jednota a Sdružení katolických rodičů. Konán desetidenní přednáškový kurs Lidové university. R. 1923 postaven Okresní dům soc. péče. Právně vstoupila v život náboženská obec býv. církve československé. Sdružilo se pět obchodníků, koupili dům č. 206B v ulici Náchodské a přestavěli jej na továrnu "Vatela", v níž vyrábějí vatu a prošívané přikrývky. Dva z nich přišli z Klatov, kde v takové výrobě pracovali. R. 1938 koupili v dražbě továrnu Glass a Bondy. Uspořádána řemeslnicko-obchodnická výstava. Provedeno vyvlastnění pozemků zdejšího velkostatku na základě zákona o pozemkové reformě. Celkem vyvlastněno 636ha 91a 75 m2 zemědělské půdy za přídělovou cenu průměrně 2.500 Kč za 1 ha (720 Kč za 1 korec). V r. 1936 bylo vyvlastněno 99ha 96a 97m2 lesní půdy za průměrnou přídělovou cenu 2.700 - Kč za l ha (770 Kč za 1 korec). V záboru zůstávají ještě luční pozemky na Rozkoši ve výměře 256ha 64a a 54m2. Otevřena turistická Stezka Bartoňova.

R. 1924. Vladimír Stehlík spojil svou továrnu č. 152B s bývalou mydlárnou č. 149B v jediný veliký textilní závod. Dokončena r. 1915 začatá stavba nové silnice z Klopotova k Slavoňovu. Otevřen nový obecní lom "Na skalce". Městský vodovod rozšířen do čtvrti Masarykovy. Vystavěny dva státní činžovní domy. Koupen automobilový kropicí vůz Laffly. Konány jubilejní Smetanovy oslavy. Založen týdeník Kladská stráž, Založena odbočka Okresního sdružení katolické mládeže. Nové Město se bezúspěšně uchází o vojenskou posádku. R. 1925. Město koupilo Voborníkovu elektrárnu a mlýn č. 80C za 565.000 - Kč a moderně ji rekonstruovalo. Kostel sv. Václava na Dobeníně nákladem patrona Josefa Bartoně z Dobenína opraven, hrobka pánů Straků z Nedabylic odvodněna, vyčištěna a ostatky pánů Straků upevněny na visutém místě, aby jim voda škoditi nemohla. Po prvé byla hrobka otevřena za třiceti1eté války loupícími Švédy, po druhé za děkana J. K. Rojka, po třetí za opravy r. 1891, po čtvrté nyní. Na nádraží zřízeno kryté nástupiště. R. 1926 dne 12. července president republiky T. G. Masaryk byl návštěvou v Novém Městě. Začata stavba nové státní úřední budovy. Po dokončení umístěn v ní okresní úřad, berní úřad a berní správa, pošta a četnická stanice; soud zůstal v císařském domě. Otevřena poboční pošta na nádraží. Založena Lidová hospodářská záložna. YWCA si zřídila letní tábor ve Smolákově restauraci na Rezku (č. 152C). Po dvou letech koupila t. zv. Böhmovu vilu č. 129 C, v r. 1939 pak v dražbě restauraci Smolákovu. Založena odbočka Čsl. střelecké jednoty. R. 1927. Začato se stavbou 6 obecních domů činžovních, aby se odpomohlo bytové tísni. Tím se získalo 56 bytů. Náklad činil 2,950.000'- Kč. Vystavěny dva podzemní požární vodojemy, jeden na Husově náměstí, druhý na bořetínské křižovatce. Každý pojme 12 tisíc hl vody. Tím vlastně byly - dodatečně - nahrazeny bývalé rybníčky, jež sloužily témuž účelu. Za požáru Merkuru r. 1936 vodojem na náměstí se osvědčil znamenitě. Upravena Štefánikova třída podle nového regulačního plánu; socha sv. Václava přemístěna odtud na zámecký val a socha sv. Leopolda odtud do lesa Luštince. R. 1928 začala stavba sokolovny, dostavěna příštího roku nákladem 1,738.000,- Kč. Na náměstí Republiky postaven Památník odboje, dílo akademického sochaře Josefa Bílka z Hořic. Provedena kanalisace dolní části Štefánikovy třídy. (Všechny kanalisační a vodovodní práce jsou velice nákladné, neboť půda jest všude tvrdá skála hned od povrchu). Dne 1. prosince uvedena v život reforma správy a samosprávné okresy, opočenský a novoměstský splynuly v jeden se sídlem v Novém Městě. Opočno však nepřestalo usilovati o odtržení od Nového Města a dosažení vlastního okres. polit, úřadu. R. 1929. Zemřel městský archivář Jan Klos. Postavena byla budova městské spořitelny nákladem 2 mil. 630.000,- Kč. Postaven Bartoňův okresní chorobinec nákladem 2,650.000,- Kč. Umožněn byl darem pana Josefa Bartoně-Dobenína v částce Kč 2,000.000,- plus pozemek, koupený za 150.000,- Kč. Provedena kanalisace horní části Štefánikovy třídy a ulice Zborovské. Vydlážděna Komenského třída a náměstí Republiky. Uspořádána ovocnicko-zahradnická výstava. Obnoven Sportovní klub a založena Jednota mládeže býv. církve českoslov. Neobyčejně krutá zima v únoru toho roku, kdy teploměr ukazoval až na -42°C. Zvěř hynula, mnoho ovocných stromů pomrzlo. Ke konci měsíce napadly ohromné spousty sněhu. Divoká vichřice dne 6. července způsobila veliké škody v okolních lesích. V městských lesích vykácela 2.500 m3 dřeva, což se rovná ploše 5 ha. R. 1930. Vybetonována ulice na Bořetíně a v Bartoňově třídě až za Bartoňův okresní chorobinec. Znivelisována a upravena ulice Boženy Němcové. Vydlážděna Štefánikova třída. Firma Josef Rousek a synové postavila slévárnu železa. Na podzim bylo ohromné množství hrabošů. Též po dva následující roky. R. 1931. Upraveno náměstí Tyršovo a ulice Sokolská. Znivelisována, rozšířena a upravena ulice Rašínova. Postavena budova odborných škol živnostenských nákladem 700.000,- Kč. Zregulován Rezecký potok. Přestavěna městská plovárna a zřízen betonový jez. V městských sadech postaven Jiráskův pomník, dílo akademického sochaře Josefa Bílka z Hořic, nákladem Okrašlovacího spolku. Rozšířen městský hřbitov. Štefánikova třída vysázena stromořadím kulovitých javorů (Okrašlovací spolek). Konán celotýdenní přednáškový kurs Svobodného učení selského. Konány přednášky o ochraně obyvatelstva proti plynovým útokům. Veřejná knihovna přešla do správy obce. Uspořádána výstava žákovských prací měšťanských škol. Zahájena soukromá osobní autodoprava do Prahy (zanikla po roce). Zemřel ve věku 90 let řídící učitel Karel Janků. R. 1932 znivelisována a upravena ulice Žižkova. Vydlážděna jízdní dráha na Husově náměstí a ulice Českých bratří. Zbořena poslední budova bývalého zámeckého pivovaru. Zdi za ní a před zámkem ozdobeny 22 Braunovými sochami. Továrník O. A. Brich zařídil si léčebný ústav masážemi vysokofrekventním elektrickým proudem. Založena Masarykova okresní učitelská knihovna a čítárna. Celotýdenní konference akademické Ymky. R. 1933 postaven Husův sbor církve čsl. nákladem 240.000,- Kč. Zařízena hasičská signalisační poplachová služba. Pořádána hospodářsko-ovocnická výstava. Konány další přednášky o ochraně před otravnými plyny. Ustaven Klub fotografů amatérů a odbočka Nezávislé jednoty legionářské. Hospodářská krise rychle stoupá. Nebývalé množství žebráků. R. 1934. Vystavěna kanalisace v ulici Čsl. legií a přečišťovací stanice pod Špitálským kopcem. Stavěna cesta na Jestřebí. Vydlážděna ulice Pod hradbami a cesta na Hradčany. Znivelisována a upravena Smetanova třída. Okres zbudoval nákladnou silnici z Deštné na Masarykovu chatu. Opravena sesutím hrozící kaple sv. Barbory v Rezku. Zasazena pamětní deska Dru. Mir. Tyršovi a Janu Nerudovi na lázeňské budově v Rezku. Vojenští odborníci studují terén při hranicích v Orlických horách. Pořádán den brannosti. Založen výbor pro ochranu obyvatelstva. Konán eucharistický sjezd. Zřízen trvalý skautský tábor. Junáků volnosti ha Pávlátově louce. Místní osvětová komise usměrňuje programaticky jednou týdně po celé zimní období cyklus vzdělávacích přednášek; tak i v dalších letech. Premiéra Santnerovy divadelní revue "V Novém Městě včera, dnes a zítra". R. 1935. Vybudována kanalisace v Komenského třídě a části Klosovy ulice. Vystavěn nový betonový most přes Metuji v ulici Rezecké nákladem 263.570- Kč. Vydlážděna Havlíčkova ulice. Upravena a nově zválcována ulice Rezecká a cesta na Rezek. Pokračováno v budování chodníků v různých částech města. Opravován klášter. Na kostelní věž dána střecha měděná. Stehlíkova továrna po úmrtí majitele prodána v dražbě. Koupila ji firma Ant. Holubec. Zrušen přídělový komisariát (zřízen r. 1924). Ustavena Národní garda 47. Konány instrukční kursy pro záložní důstojníky a cvičení v protiletadlové ochraně obyvatelstva. Hospodářská krise vyvrcholuje. Ve státě je přes 800.000 nezaměstnaných. Vznikly spolky: Kmen čsl. obce Junáků volnosti, Dělnický divadelní spolek Svítání, místní skupina Svazu národ, odboje domácího a okresní Svaz lidových zemědělců. R. 1936. Nepatrný stavební ruch. Mezinárodní napětí vzrůstá. Všude v okolí se stavějí triangulační pyramidy. Hranice se opevňují. Nové Město v pohraničním pásmu. Stálá vojenská posádka nastupuje do Nov. Města a jest ubytována v továrně Holubcově a Bondyově. Kursy branné výchovy. Další cvičení v protiletecké ochraně. Protiletadlová výstava. Jubilejní výstava spolku div. ochotníků Tyl. Demuthovo (Dlabolovo) bělidlo č. 57C rozbořeno a komín skácen Vznikly spolky: Šachový klub, Lyžařský klub, spolek divadel, ochotníků Lidová scéna, místní skupina Masarykovy letecké ligy a místní skupina Průmyslového svazu stavebního dělnictva. R. 1937. Zrychlené opevňování hranic. Stavěna vojenská kasárna nákladem 4,250.000- Kč. Začata stavba státní silnice z Nov. Města do Pekla (rozpoč. náklad 5,000.000- Kč). Organisace, věcné vybavení a výcvik Civilní protiletecké ochrany (zkratka CPO). Samaritské kursy CPO a Čs. Červeného kříže. Vojenské cvičiště zřízeno na Popluží. Jubilejní výstava Občanské záložny. Jubilejní hasičská výstava. Zborovské oslavy. Založena odbočka Československo-jihoslovanské ligy a odbočka Sdružení čsl. dobrovolců 1918- 1919. Komenského třída vysázena stromořadím kulovitých javorů a akáty, lípy a hlohy odstraněny. Zřízena expositura okresního tirádu v Opočně. R. 1938. Neobyčejná severní záře dne 25. ledna. Městský vodovod rozšířen o novou studnu pod městským parkem a o nový vodojem "U Františka" nákladem více než 1,000.000- Kč. Vyasfaltována cesta v Klopotově. Pokračováno na stavbě silnice do Pekla. Vystavěna řada dalších chodníků. Měšťanské školy přeměněny na školy újezdní. V dražbě prodána továrna firmy Glass a Bondy (koupila Vatela). Konány další kursy CPO a ČČK. Pohnuté události kolem 21. května. Den 30. září a po něm. Státní svátek dne 28. října konán po prvé všemi stranami společně a jednotně. Sudetští uprchlíci Karel Čtvrtečka a Frant. Nechutný z Olešnice si zakládají znova své textilní podniky, jak je měli v bývalém svém domově, prvý domácí tkalcovství v domě č. 48A, druhý tovární výrobu v č. 107C na Táboře. Závěr. Toť jenom letmý, ale kronikářsky věrný přehled událostí tak, jak se v našem městě sběhly od jeho založení. Jsou nestejné ceny; na podrobnější vylíčení mnohých z nich by nestačila celá kniha. Časy se mění, děje jako v kaleidoskopu rychle se střídají na jevišti života, co včera, před rokem se stalo, zdá se býti tak dávné. Mnohé se zapomene, mnohé se navždy do srdce i do mysli vryje, o mnohém nám dovedou vyprávěti už jen žloutnoucí listy starých kronikářů. Nám i těm, kteří po nás přijdou. Kéž jsou to vždycky události jen radostné! Pokračování.